Historie alu kol od samého počátku až dodnes

Už jste někdy přemýšleli nad kulatou historií alu kol? Už ale samotné kolo má velmi dlouhou historii, stejně jako člověk ušel kus cesty od homo habilis až k homo sapiens, tak i kolo může vyprávět o svých předcích. Vydejte se s námi na cestu časem. Ale pozor, držte si klobouky, bude to jízda!

Prvopočátky kol – doba dřevěná

Někoho možná musíme zklamat. Jméno člověka, který přišel s top nápadem na kulatá kola opravdu neznáme. Za to víme, že myšlenka toho, že brzdná síla je u kulatých předmětů podstatně menší než u těch hranatých, a že valivý odpor je opravdu menší než odpor vznikající při smykovém tření, přišla již kolem roku 3500 př.n.l. ve starověké Mezopotámii. 

Úplně první kola, která sloužila jako součást primitivních vozů, byla vyrobena jako pevné disky. Jestli už si říkáte: “HDD, jasný, jsem doma,” tak vás musíme zabrzdit. V té době bylo hlavním materiálem pro výrobu kola používáno dřevo. Nejstarší podoba kol, je průřez kmene stromu s otvory vyvrtanými uprostřed, do kterých přišla náprava. 

Tip: Tyto vozy ještě nebyla zdaleka tak daleko jako dnes, a proto se na problém přišlo, až když už bylo pozdě, respektive ve škarpě. Dnes je to jiná, díky elektrotechnice máme v našich moderních vozech kontrolky, které nás na problém upozorní, dokud je čas. Víte, co signalizují kontrolky v autě?

Toto provedení, ale bylo pro delší tratě zcela nevhodné. Můžete sami posoudit. Zkuste si uříznout 4 kola z kmene nejbližšího stromu a dojet na nich z Brna do Prahy a ještě k tomu po D1. Vsadíme se, že byste asi moc nepochodili, nebo byste si pochodili až moc.

O pár let později, zhruba v roce 2000 př.n.l., sousedé v Egyptě tento nápad ještě vytunili a přidali kolům paprsky. Takové kolo se skládalo z ráfku, který tvořily loukotě s nábojem ve středu, k němuž se sbíhalo 6-8 paprsků. A to ani nemluvíme o tom, že starověcí chytráci používali 3 druhy dřeva (jilmové, jasanové a bukové dřevo) pro lepší pevnost a pružnost. Díky těmto vlastnostem měly vozy lepší manévrovací schopnost. Skoro srovnatelnou s našim politiky, když se jim povede nějaká bota a oni hledají způsob, jak celý průšvih zamést pod koberec. 

Asi v době kolem roku 1000 př.n.l. lidem došlo, že zcela dřevěná kola jsou dobrá leda na zátop, a tak se pro výrobu začalo používat železo. Toto kolo bylo po obvodu vyztužené kovovou obručí, čímž kolo bylo pevné a mělo delší životnost. Tato podoba zůstala kolu víceméně až do roku 1802.

Věděli jste, že…

…první pneumatika byla patentovaná v roce 1845 Skotem Robertem Williamem Thomsonem? Ale až v roce 1888 přišel John Boyd Dunlop s vylepšením a zrodila se pneumatika v podobě téměř stejné, jak jit známe dnes. A do teď se na trhu setkáme se značkou pneumatik Dunlop.

Jak šel čas s vývojem disků

Photo by Flavien on Unsplash

A protože krásné disky na autě bývají u mužů velmi důležité pro pocit luxusu a významnosti, stejně jako luxusní pánské zlaté hodinky nebo štíhlá okouzlující žena, což obzvlášť platí pro Italy, přichází další změny. Tyto změny odstartoval právě vznik pneumatiky. První pokusy o razantní facelift přichází z Itálie. Materiál byl plech, případně dva segmenty lisované oceli (rafku a kotouče) svařených nebo nýtovaných do jednoho kusu.

Jak šel čas, disky nabývaly nových podob a tvarů. Bohužel těžká ocel měla své důsledky na jízdních vlastnostech vozu, který se kolikrát choval stejně jako nezkrotný splašený kůň. Proto bylo zapotřebí snížit hmotnost. Řešením byl hybrid, kde pevnost středu zajišťovala ocel a hliníkový okraj úsporu hmotnosti. Tento design používalo například slavné Porsche a Jaguar v 50. letech 20. století. 

Druhou alternativou byl disk s o celovým středovým dílem a okrajem z lehké slitiny. O ten se zasloužil Carlo Borrani těsně po konci 2. světové války. Původně nesly název “CABO” a později byly přejmenovány na “Bimetal.” Byly vybaveny systémem centrálního zamykání a charakteristické byly pěti štíhlými “okny”, kterými docházelo k chlazení brzd. To mělo úspěch u sportovních značek jako je Ferrari, Alfa Romeo, Fiat, Lancia a Maserati.

Tip: Víte, které disky se více hodí na zimu?

Alu disky, též zvané jako elektrony, se své slávy dočkaly až během 80 let. Do roku 1924 byly totiž stejně známé asi jako vlastníci Čapího hnízda před rokem 2015. Zásluhu za jejich průkop si připsala značka Bugatti s modelem Typ 35. I ta byla ale pouze kombinací lehkých slitin pro ráfek kola a oceli pro střed disku. Odtud ovšem pochází název elektron.

Proč elektrony?

Elektron si někdo představí jako částici se záporným elektrickým nábojem. Kdo ale aspoň tuší něco o autech, pojem elektron si nespojí s ničím jiným než s litými disky. Elektron je označení pro slitinu hořčíku, hliníku, zinku a manganu s jinými legujícími prvky. Hořčík si drží zastoupení asi 90 % a hliník maximálně 10%. 

Tip: Kromě estetiky ale dbejte především na bezpečnost a zvyšte bezpečnost svých dětí s autosedačkami Joie.

Hořčíková kola jsou díky své nízké hustotě podstatně lehčí než hliníková i ocelová kola. Hmotnost se pohybuje mezi 5-9 kg podle velikosti disku. Nevýhodou hořčíkových kol je ale jejich hořlavost a obtížnost hašení. To se stalo příčinou zákazu jejich použití v některých motoristických závodech na území Spojeného království. Kromě toho je hořčík velmi náchylný ke korozi, čímž dochází k zúžení jeho použití.

Alu kola jak je známe dnes

Svou cestu na výsluní si po roce 1960 vysloužila hliníková konstrukce. Tím se po náročné cestě dostáváme k alu diskům, jak je známe dnes. Tyto disky si prochází neustále bouřlivým vývojem a nespočtem inovací. 

Hliníková kola jako taková mají ale kořeny již v roce 1948 ve Spojených státech. Zde americká firma Alcoa vybavila své kamiony Mack hliníkovými koly vyrobená z více dílů. Po 7 letech dostal vůz Cadillac Eldorado příležitost obout si také liťáky této značky. Jednalo se o paprskové, extrémně silné kolo kované na obřím lisu. Označovalo se “Saber-Spoke” a jeho konstrukce byla vpodstatě naruby oproti svým předchůdcům – ocelový ráfek a hliníkový střed. 

Dalším významným milníkem byl rok 1974, kdy firma Superior Industries Obula nového Mustanga II. do svých chromových kol. Dodnes jsou litá paprsková kola s nadčasovým designem firmy Superior Industries označována za pravá umělecká díla. Jak by řekla společnost Ford: “chamois-painted,” tedy něco jako “kola barvy semiše.”

Tip: Víte, co všechno musí obsahovat povinná výbava auta (nejen) v CZ?

Samým závěrem můžeme konstatovat, že to byl právě hliník, který přinesl diskům název alu kola. Největší výhodou tohoto kovu bělavě šedé barvy je mimořádná pevnost, nízká hmotnost, odolnost proti korozi a nízký bod tání. Také se vyznačují úsporou paliva oproti svým ocelovým konkurentům. Pocit bezpečí dodají i výraznou akcelerací a efektivnějším brzděním.

Něco málo o procesu výroby

Photo by Gabriel on Unsplash

Tyto disky jsou známé pod mnohými názvy – alu kola, hliníkové disky, ale také liťáky. Proč? Název vychází z procesu výroby, který má jasně daná pravidla. Základem je vysoce kvalitní slitina obsahující 97 % hliníku. Ta se v podobě ingotů taví v peci rozžhavené na teplotu 170°C až do tekuté konzistence. Tavení trvá cca 25 minut.

Těsně před odléváním do forem je nutné zachytit největší nečistoty a oxid hlinitý. To se dělá pomocí filtrační fólie vyrobené z keramiky, aby vysoké teplotě kovu odolola. Forma je vyrobena z vysokopevnostní oceli. Samotná výroba je velmi náročný a zdlouhavý proces. Vždyť jen samotná výroba formy zabere 3 až 4 týdny. 

Tip: Máte psa? Podívejte se na inspirace, jak cestovat se psem.

Co by někoho mohlo překvapit je fakt, že hotová směs se nenalévá, nýbrž vstřikuje. Ale uznejte sami, že liťáky zní mnohem lépe než vstřičky, nebo vstříkačky, či jiná slovní zkomolenina, která vás napadne.

Vstřikování probíhá směrem zespodu nahoru. Tím se významně snižuje riziko vzniku vzduchových bublin. Ve formě musí dojít k míchání, díky kterému se vyplaví další, drobnější nečistoty, které je nutné opět odstranit. Následuje vstřikování argonu za účelem odstranění vodíku. Postupně se navyšuje hustota směsi. Pro větší pevnost se přidá ještě pár dalších práškových kovů (titan, hořčík). Dále je třeba oddělit oxid hlinitý, který je žádoucí asi jako kmen buku uprostřed D1. I když i to nás Čechy už možná ani nepřekvapí.

Jakmile je hmota ztuhlá, forma se automaticky otevře a nechá se 7-10 minut tuhnout. Po uplynulé době je kolo ponořeno do vlažné vody za účel další manipulace. Čerstvě vytažené kolo z formy musí projít komplexním procesem dalšího tepelného zpracování, které zajistí, že se kolo nerozláme jak Toblerone. To zpravidla trvá zhruba 12 hodiny. 

Postup je následující:

  1. Zahřátí na teplotu 500°C 
  2. Ochlazení ve vodě o teplotě 80°C po dobu 30 sekund
  3. Zahřátí na teplotu 180° po dobu 9 hodin
  4. Opětovné ochlazení kovu.

Tip: Víte, jak si vybrat nejlevnější PZP online?

No a následuje umístění disku na soustruhy a s pomocí obráběcích strojů se kolo formuje k dokonalé podobě. Maximální odchylka od technických nákresů je 0,5 mm. Někdy může kolo projít i rukama šikovného pracovníka a nechat se obrousit ručně.

Podstatná je analáza pevnosti materiálu u závodních vozů. U běžných aut určených pro obyčejné smrtelníky se také provádí měření radiální přesnosti kola, precizní ruční doleštění a opětovná vizuální kontrola – znáte to, pro sichr. No a nakonec si kolo zajede do lakovny pro nový ohoz, aby se mohlo i svou barvou sladit se svým nositelem.

Gratulujeme! Zvládli jste s námi celou tu jízdu od startu až do finiše. Výsledkem jsou úžasné elektrony. Teď už si jen vybrat!


Klára Kohoutová, SEO služby a copywriting

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuálně fungujeme jen na doporučení a pro stávající klientelu. Naše ostatní poradenské a školitelské aktivity nás plně vytěžují a asistenci zvládáme jen v omezeném režimu.

This will close in 7 seconds